Zdi (Druhá tráva)

Pokorná tvář ženy rozbrázděná jmény, semletá mlýny, pomačkaná bukovými kmeny. Kropenatá stíny neurčité viny, břicho jak hrouda podupané, rozmáčené hlíny. Nekonečný příběh o padajících zdech. Nestojím, lásko malovaná, za jediný tvůj vzdech.