Zakletá v pásu kolejí (Kamelot)

G Gmaj7 Emi7 Hmi13 C Krajina v závějích a stromy zebe mráz G Gmaj7 Emi7 Hmi13 C a dole u totemů můj oheň hřál, G Gmaj7 Emi7 Hmi13 C kolem svatý ticho chrámů líčí na mne past, G Gmaj Emi Hmi13 C H7 to abych zůstal chvíli dýl, něco si přál, Emi H7 Emi A7 že chci tě mít zas živou a že s rudou kamejí G Ami D7 G přicházíš pásem kolejí. Jenže přání se nesplní, není tu čaroděj a já z masa a kostí nejsem Bůh, náhle zavoněl, jak tenkrát, ve větru šalvěj a letěl jestřáb nad skálou nazdařbůh, on přistál na mých rukou, řekl s velkou nadějí, že přicházíš pásem kolejí. Já mu věřil a rozbíhám se silnicí a jako maják v dálce vidím obraz tvůj, ze sněhu zvedám lístek k vánocům přející, tam něčí písmo psalo s láskou: Milý můj! Já vrátím se už zítra, snad tě slova zahřejí, že pospíchám pásem kolejí. Hmi Emi Ten rukopis já znám a mý srdce začlo bít, C Ami G D zvony ve všech kaplích rozehrálo najednou G Hmi Emi a krákorání vran mně hlásí, že mám jít C Ami G D G a do tvých očí na chvíli zas pohlédnout. Teď stojím u závor a vlak má zelenou a zvolna mizí v říši stromů jeho stín, nikde nevidím tě blízkou ani vzdálenou, že čekám marně zázrak, dobře vím, ty nevrátíš se živá, jsi jen popel z Pompejí, zakletá v pásu kolejí.