Smůla všech smůl (Zich Karel)

Házím si korunou starých starých stromů panna a nebo lev, modrý je stůl větrné housličky hrají k tomu na duši lepí se smůla, smůla všech smůl. Tvé vlasy voní jako ticho v lese nikdo z nás netuší, co se vlastně stane u studny čekám na nečekané proč cesta s cestou teď, teď nesejde se? Obejmi lásko to srdce moje možná, že už nevíš, které to je ať vím, že blízko jsi, že jsi tady mé dlaně bez tebe umřou, umřou hlady. Pod nohou bosou ať zhoupne se mech můj stín je naruby z tvého stínu až někam k závrati stoupá tvůj dech trochu se zblázním a trochu, trochu zhynu. Na nebi podzimním hvězda vzplane Až vstaneme my, také tráva vstane co na tom, že už se připozdilo čím víc jsme dávali, tak tím víc, více zbylo. Házím si korunou starých stromů panna a nebo lev, modrý je stůl větrné housličky hrají k tomu na duši lepí se smůla, smůla všech smůl.