Vznášet se, vznášet (Zich Karel)

Sčítání vin je jen otec i syn stres je dítě agresí proč já vinu mám jsem jen v okovu svět hledám vlastní svět kolem ostré útesy a mě jen děsí být sám. Nejsem ničím vyjímečným nemám sílu, chuť se rvát nejsem pánem situací a nejsem strašně nevděčný nejsem nahý, nemám hlad a nemám na to abych zvlád všední šeď, co tak nemám rád. Tak vznášet se, vznášet a snem prázdno zhášet žít aspoň chvíli svým průzorem žíly únik z ní, únik a bdít na dně tůní závrať je závrať a hrůza je návrat. Život je boj, ždímej a doj a ukájej svůj nepokoj to já neumím jsem o krok zpátky než je svět a všichni lžou tam na dně vět když mi dávaj rozumy už nemá slov já mám jen strach já to nikam nedotáh já nemám na to ani nemám cíl a když je účast povinná tak já sám sebe zhasínám jen se žeňte, smějte se dál co víc nosů mi chcete dát. Tak vznášet se, vznášet a snem prázdno zhášet žít aspoň chvíli svým průzorem žíly únik z ní, únik a bdít na dně tůní závrať je závrať a hrůza je návrat. Tak vznášet se, vznášet a snem prázdno zhášet žít aspoň chvíli svým průzorem žíly čas krátit i dloužit a mít po čem toužim závrať je závrať a hrůza je návrat.