Ježci (Wohnout)

Bydlíme v sadu, bydlíme v malym sadu, bydlíme dále vod lidí. Tam někde vzadu, tam někde hodně vzadu, tam kde nás nikdo nevidí. Bydlíme tiše a když nám kručí v břiše, svěží vzduch plně nasytí. Lehce se dýše, lehce se nám všem dýše, lehký je naše soužití. Čeho se bát, ať se každej přesvědčí, že si u nás žijem v bezpečí. Jen akorát, nás sem tam rozbrečí, když si nás lidi berou do řečí. Bydlíme v sadu, bydlíme v malym sadu, pod čarokrásnou jabloní. Nemá to vadu, nemá to žádnou vadu, zvlášť když nám v létě zavoní. Pak příde zima, pak příde dlouhá zima a náš sad sněhem zapadá. Změní se klima, mírně se změní klima, každej do spánku upadá. Čeho se bát, ať se každej přesvědčí, že si u nás žijem v bezpečí. Jen akorát, nás sem tam rozbrečí, když si nás lidi berou do řečí. Čeho se bát, ať se každej přesvědčí, že si u nás žijem v bezpečí. Jen akorát, nás sem tam rozbrečí, když si nás lidi berou do řečí.