Pedro isbek (Wohnout)

Mám zvláštní pocit, co mě v rozjímání plaší Milí braši, šeptám tiše, slyšte, pst Jako bych procit a zahlíd desku naší Stojíc na náístupišti v dešti Čeká ve splínu na povoz z kometářů V jízdním řádu topí zraky strachy Pod lampou stínu šine se povoz adresářů V tom neřádu moknou fraky taky To, že se Pedro jednou vrátí Bylo tak trochu mazaný Jestli se totiž neobrátí Vytáhne stopy smazaný Prazvláštní pocit je to obzvlášť – když netuším Zda-li vítat Pedra šeptem nebo přebreptem Mám-li mít soucit, všechna předsevzetí ruším Obracím list jak Ferenz List Čekám na příchod nejmladšího z veteránů Oháklýho k světu do bukletu Vrací se časem plnej podlitin a šrámů Snaží se polknout větu v cuku letu To, že se Pedro jednou vrátí Bylo tak trochu mazaný Jestli se totiž neobrátí Vytáhne stopy smazaný Vlastně mě těší, že se Pedro domů vrací Tuším k mání lepší desky není naší Mazut mi prší z uší na duši co suším Uvítací pražím kaši Zanedlouho spatřím nejmladšího z veteránů Starýho máka hejbnout nerozumim s kuframa Co v dávným čase zmizel za výlohou kramů Dobývat příčky domobrana To, že se Pedro jednou vrátí Bylo tak trochu mazaný Jestli se totiž neobrátí Vytáhne stopy smazaný