Sponky (Nedvědi & Brontosauři)

G 1. Snad ses mi zdála, písničko krásná, D7 do spánku zněl mi tvůj tón, až ráno proud vlasů a mír našich hlasů G a v koupelně vůně a shon. 2. Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně se člověk bojí skutečnejch rán, hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou smaže světlo, když přijde k nám. C R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu, G a tak začíná mi pěknej den, F na tvářích se slunce snaží C G zamalovat unavenej noční sen. 3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů, směješ se a chceš mi ho vzít, ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl, ještě dotknout se, a už musíš jít. 4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás, pár sponek, vlasy budou ti vlát, ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář, než vrátíš se zas, budeš se mi zdát. R: 5.=1.