Tuněchody (Nedvědi & Brontosauři)

Ami Než rozejdem se přátelé, než skončí tahle noc, Emi než posbíráme, co kdo sebou vzal, F až si pár posledních kroužků dýmu vezme větru moc C E7 a oheň rozloučí se, stejně dávno spal. Vezmem potrhaný struny, smyjem sklenice a stůl, ňáký koště, to víš, člověk ztratí soud, to ta písnička, jak smála se a ty sis jen tak plul chvíli s lodí John. B., rozrážel jsi proud. ® Ami G Tak ještě tu poslední, poslední, co se ani nezpívá, F E7 taková ta, co se zpátky podívá a dlouho, dlouho zní, Ami G a aby v ní bylo všechno tak, jak žili jsme tu těch pár chvil, F E7 a aby v ní cit a smutek nechyběl, teď asi se to smí. Než rozejdem se lidi a než si chybět začnem zas, než se pošlapaná tráva zvedne zpět a než ztichne tichá ozvěna, co opakoval čas, než se dveře zamknou a z trubek zmizí led. A než vystydne pár kamenů, co celou noc jsi hřál, to je zvláštní, písničky nikdy nedojdou, a než si zamáváme na pozdrav, když jsi holkám pusy dal, a než se do map kouknem, kudy je to blíž. ® Než rozejdem se přátelé, než skončí tahle noc, než si posbíráme, co kdo sebou vzal, až si pár posledních kroužků dýmu vezme větru moc a oheň rozloučí se, stejně dávno spal. A než si zamáváme na pozdrav, holkám pusy, když jsi dal, a než se do map kouknem, kudy je to blíž, než párkrát přešlápneme, nechce se, už víš, co bude dál, než lesy v Tuněchodech rukou pozdravíš. ® ®