K našim sedmdesátinám (Nohavica Jaromír)

C F G C F G C F G Ami 1. Až se nám poslední zub vykotlá, F C F G C F G nebudem nadávat z beznaděje, Ami F C přejdeme z tvrdých řízků na protlak, F C F C a pak si řekneme: F C F C R1: Ať už je, jak už je, Ami G ať už je, jak už je, F C F G C hlavně, že je, je, je, je, je, je, je, je. 2. My dva, a důchodci, no to je fór, já dočtu konečně Hemingwaye, ty budeš pěstovat celer a pór, tak to vím bezpečně. R1: 3. K svátku mi upleteš svetr a šál, já svetr umažu od oleje, štěstí, že zrovna tebe jsem si vzal, to jiná, můj bože. R1: 4. Až usnou doktoři, vběhnem na dvůr, ty budeš za četníka, já za zloděje, nalačno nejlepší je radepur a analgetika. R1: 5. Jó, až nám poslední vlas vypadne, oba se změníme v čaroděje, vykouzlíme si, co nás napadne, a pak si povíme: R2: Ať bylo, jak bylo, ať bylo, jak bylo, hlavně, že je, jó. R1: