Krajina po bitvě (Nohavica Jaromír)

Ami Emi 1. Míříme na sebe, míříme já a ty, Ami C ticho je kolem, jen pes štěká za vraty, Emi Ami na louce leží mrtví motýli, F G E7 padá déšť do esšálků, Dmi Ami jsme poslední dva, kteří přežili E7 Ami Emi7 Ami Emi tuhletu dlouhou válku, hm. 2. Míříme na sebe, míříme já a ty, v uších nám ještě zní vybuchlé granáty a smrtka s kosou dělá resumé, prochází se v bílé róbě, no a my dva teď tady ležíme v zákopech proti sobě, ho hó hó. 3. Míříme na sebe, míříme já a ty, oba jsme utekli hrobníkům z lopaty, ve stovkách velikánských útoků štěstí nám oběma přálo, a teď nás dělí jenom sto kroků a je to moc, či málo? 4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty, co včera platilo, dneska už neplatí, však ještě hrůza visí nad krajem, těžké je mít se rádi, když jsme si postříleli navzájem své nejlepší kamarády, ho hó hó. 5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic, vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic, pach smrti pod kůží je zarytý, končí se dějství prvé, ještě nám tady zbývá k prolití dvakrát šest litrů krve, ho hó hó. 6. Míříme na sebe, míříme já a ty, ospalí, žízniví, hladoví, vousatí, nebe se šeří, už se blíží noc, oči jsou těžké jako kámen, ach, koho žádat o radu a o pomoc, když oba usínáme, hm. 7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty, padají hvězdy, obzor je hvězdnatý, pod jedním nebem oba ležíme, hřejivá je náruč matky Země, : a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme: já k tobě, a ty ke mně ... : 5'. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic, vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic, můj mundúr sedmnáct má knoflíků, osmnáctý je utržený, vidět to hejtman, dělá rotyku, hejtman už ale není, hm.