Martina (Nohavica Jaromír)

C 1. Na stole chléb a květina, Ami G v kuchyni stojí Martina a smaží ryby, Dmi přišel mi pásek zdaleka G C Dmi G a na něm píseň člověka, který mi chybí. 2. Cop jeho veršů rozplétám, zpívá mi o tom, proč je tam a proč ne tady, a někde dole pod slovy je ukryt akord mollový, a to mi vadí. 3. Dvacet let prošlo jako nic a on, jenž jezdil na koni, byl z koně shozen, vidím ho, jak jde za lesy, v maršálské torně nese si kyselý hrozen. 4. Vlkem je člověk člověku a zvony našich útěků varovně zvoní, to když se snáší hrozná tma chlap svoji hvězdu poznat má a rvát se pro ni. F G C Ami R: Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže, Dmi G C C7 a zbývá už jen duše k proclení, F G C Ami na politickém barometru setrvalá níže, Dmi G C a dokud trvá, svět se nezmění. 5. Dáti si sbohem s Martinou a pak se vydat za jinou, žil bych si v klidu, kašlal bych na ostnatý drát a nemusel bych poslouchat dělnickou třídu. 6. Zabořen v plyši Toyoty, vietnamky dal bych za boty koupené v Linci, smál bych se z Prahy relacím o tom, jak mě tam podplácí jidášskou mincí. 7. A k pátku bych si vyrazil tam, co se říká "Nacht-asyl", srovnat si faldy, kolt k celníkovu úžasu nosil bych nízko u pasu po vzoru Waldy. 8. Ve spolku místních kurtizán stal by se ze mne partyzán protestních songů, řešil bych problém naděje, zpíval o tom, jak špatně je v Grónsku či Kongu. R: F G C *: Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže ...