V tom roce pitomém (Nohavica Jaromír)

V tom roce pitomém, kdy přišlo příměří, seděli pod stromem opilí žoldnéři, opilí žoldnéři, prý tuze nábožní, smažili k večeři karase na rožni. A co teď, žoldnéři, co vlastně umíte, zabít a udeřit, obírat zabité, ládovat kanóny a kecat o právu, rozdupat zákony, vykonat popravu, pít krev jak upíři, lámat a drtit, nabít a namířit ve jménu smrti, kurvit se s kurvama a chlastat kvas, těmahle rukama polámat vaz. Je konec pranice, špatně jdou obchody, namísto žranice udice do vody, sedíte pod stromem, myslíte na grešli v tom roce pitomém, kdy války odešly. A co teď, žoldnéři, co bude s vámi, bušíte do dveří, jste ovečkami, bušíte na branky, že někdo přijde nenechat beránky zahynout v bídě, beránku-žoldnéři, z ruky krev kape ti, nikdo ti nevěří, jsi navždy prokletý. Je konec pranice, ale, ať ztratím, chcete-li zabít se navzájem, platím!