Krajina šera (Sestry Steinovy)

Až zapadne slunce tak rozsvítím jedinou svíčku a dám ti napít lektvar zapomnění Až andělé spánku nám zatančej menuet na každym očnim víčku pak konečně pochopíš že cesta zpátky už není Tak proč se bojíš říct že to končí tak proč se bojíš to říct vždyť já ti na cestu posvítím loučí a odvedu hady od těch míst Tak proč se bojíš to říct... Tak tudy jsme šli lásko byla to krajina šera A na prsou jak hada hřáli jsme placatku rumu A stébla nás bodaly au! já to cejtim jak včera než došli jsme na konec cesty než došli jsme domů Tak proč se bojíš říct že to končí... A na každym kopci je místo kde láme se země kde únava stává se vzpomínkou na starej film A jen oči zvířat tě povedou plaše a němě než pověsíš svůj ranec smutku na nejbližší jilm Tak proč se bojíš říct že to končí...