Nemá smysl marně snít (O.O.T.M. Lokomotiva)

Potkal jí, byl sám na lodi parní. Ovanul je touhy vánek jarní. Pozval ji na sklenku skrytých přání a jenom pro ni píseň touhy hrál. Dívka velmi mladá příliš hravá doufala že je ta chvíle pravá. Cítila se mírně nedočkavá. On však stále hrál a hrál. R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vlídnou. Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít. Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít, že nemá smysl doufat a marně snít. Často se jí o něm v noci zdává, jak jí snůšku klamnejch slibů dává. Nezbejvá než říct: Jo to se stává, i princové si někdy chtějí hrát. R: A proto ptám se... Zapomíná, totiž slečna vděčná, že žádná píseň touhy není věčná, že bývá často velmi nebezpečná. Teď bolí, že tu píseň, ... vůbec hrál.