Rosa (Ador Dorath)

Zdálo se mi že jsem na počátku cesty Že rozumím kvetoucí růži Protože růže je růže A když mi bylo to tajemství nablízku Cosi ve mně utichlo, oněměla jsem „Nic není“ zaznělo prostorem Ta slova měla barvu nachu A já jsem se rozpomněla Že svět povstal z ohně Už není třeba slov I když jsme přečetli znaky I když jsme rozluštili písmo I když jsme odhalili znamení Nezbývá než mlčet „Řád, který si naše mysl představuje je jako síť ,nebo žebřík, který se staví proto, aby bylo možno něčeho dosáhnout. Jakmile však toho bylo dosaženo je třeba žebřík odhodit protože se ukáže, že sice posloužil, ale neměl smysl. Jediné pravdy, které k něčemu jsou, jsou nástroje, které je třeba po použití odhodit.“ „Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci“