Vzpomínky (Plíhal Karel)

D Ami 1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky, Hmi A odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky, D Ami otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky, Hmi A hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky. Hmi G A D R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil, Hmi G A D každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl, Hmi G A D každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil, Hmi G A každá z nich je tou láskou s velkým eL. 2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili, snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily, vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat, dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat. R: