Kritický okamžik (Thalidomide)

Tak obrovská osamělost je na tomto světě Že ji lze spatřit v pohybu hodinových ručiček Lidé jsou tak znaveni a zmrzačeni láskou Nebo nedostatkem lásky A přesto, nebo právě proto jeden vedle druhého Lidé nejsou dobří jeden k druhému Bohatí nejsou dobří k bohatým Chudí nejsou dobří k chudým Máme strach! Ptáš se mě co dělat, co když přijdou oni Oškliví a cízí lidé bez svědomí Armády, co se ženou ulicemi krve A okolnosti s tím spojené - tě budou navždy srát What the Fuck Have You Done?! Nikdy si nenechej srát na hlavu Buď sám sebou a za každejch okolností Buď sám sebou a měj odvahu Příliš mnoho nebo příliš málo Příliš tlustí nebo příliš hubení Je rozhodně víc těch, co se nenávidí Nežli těch, co se milují - a nebo žádní Teď - záblesk optimismu na moji krutou víru sed Misionář, co chce změnit svět, musí začít u sebe Ta jediná a otřepaná cesta je revoluce Křičím z pavilonu E Svět bude stejný, tedy čím dál tím horší Dámy tě k smrti uprovokují A počasí tě zaživa stáhne z kůže A v protějším bytě otec dceru znásilní - nedá si ji vzít Lidé nejsou dobří jeden k druhému Snad kdyby byli, naše smrt by nebyla tak smutná Prozatím pozoruji mladé dívky - stébla, květiny naděje Ve škole tě učí, jak snadno můžeš vyhrát Když šikovně někomu do řiti nalezeš Avšak nic se nezmiňují o bídě, sebevraždách O další odvrácené straně měsíce Nebo o tom, jaká je to hrůza Když člověk žije v úzkosti a samotě A nikdo s ním nemluví, nikdo se ho nedotýká Jen zalévá květiny a vzpomíná - na časy dávné