Sbohem, lásko (Matuška Waldemar)

2x C Ami F G C F G C Ami F G 1. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let, C Ami Dmi G zeleným údolím jsem si ji ved', C C7 F Fmi byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct, C G7 C F když na řasách slzu má velkou jako hrách. C7 F Dmi Emi Ami R: Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid, Dmi G7 C C7 žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý, F Dmi Emi Ami já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát, Dmi G7 C F C nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál. 2. A tak šel čas, a já se toulám dál, v kolika údolích jsem takhle stál, hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč, bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč. R: Recitativ: Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká, já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt. R: