Ukryj co zbývá ti

David Michal

Pryč jsou dny her a klauniád,
to dávno víme, ty i já,
i tváře bývaj z látky,
která se obnosí.
Dávám na úsměv záplaty
a lhát si jen, že prozatím,
chtít mermomocí zpátky,
o to snad neprosíš.
R:Ukryj, co zbývá ti,
tvůj střípek závrati.
Málo teď blýská se,
nevíš, co s ním.
V něm nejsou návraty,
jen šanci dává ti
nacházet s úžasem
svou tvář, to vím.
Proč hledáš dál v údobí,
když se náš zázrak rozdrobil,
ptáš se, proč, láska, mý sou,
pro jinou udělá.
Snad že je dítě náhody,
sfoukne tě, vtáhne, odhodí,
není to sbírka jistot,
buď chvíli dospělá.