Klokočí

Suchý Jiří

Po babičce klokočí a po tmě strach 
a do očí padl ti prach 
proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom, 
co bude potom, 
až budu sám. 

Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,
všechno je pryč, kdo by se smál, 
proto vím, že se sluší mít smutek v duši, 
vzlykat a tiše říkat, 
já rád tě mám. 

R:Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám, 
nebo město bez věží, 
řekni co chceš, to ti dám,
zlatý pohár s fermeží nebo snad s protěží, 
bílý šat, 
za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv 
chci ti dát. 

3.Je tu však to klokočí a po tmě strach 
a do očí padl ti prach 
proto vím, že je nutné vést řeči smutné 
o tom, co bude potom 
až budu sám.