Epitaf

Sekvoj

Život se podobá přístavní čtvrti.  Je uvězněn v spleti svých ulic a střech.
Co přímé jsou nejvíc, ty vedou vždy k smrti -  tam, kde řeka nadějí opouští břeh.
Má při molu vraky, však nad každým ráhnem  třpytivé vlajky se hodlají skvět.
Poutníci k čistotě brodí se bahnem.  Když k tůni se nahnem, tak spatříme svět.
Ať touha nás sužuje a víra drtí,  dar zlomit prokletí není nám dán.
Život se podobá přístavní čtvrti,  z níž lodi vyplují na oceán.
Svou bárku jak zběsilí k prameni táhnem,  však sotva proud zesílí, vrací nás zpět
od snů, jež došli jsme, k nimž nedosáhnem  svou kratičkou berličkou činů a vět.
Ať touha nás sužuje a víra drtí, ......