Potopa

Sekvoj

Povodně z hor prý přicházejí k jaru,  z hor vysokých, přes tvou stráň.
Jaký že proud to vyryl ostrou spáru  na tvou dlaň.
Peřeje hlásí nejnovější zprávu,  co věru stojí za poslech.
Že zestárla jsi a že nejsi v právu  - nemáš břeh.
Už zase pádí voda po kamení.  Ptáš se jí marně: "Nač ten spěch?"
Ta neporadí, pro tu nutné není  mít svůj břeh.
Sníh právě taje. A je zablácená.  Neprýští z ráje, pánbůh chraň.
Ta řeka tvá je, lásko, i ta cena  - tvá je daň.
Cynický úsměv ti na rameno klepá.  Cítíš, jak zkřehlou má dlaň.
Za to žes byla a nebyla dost slepá,  to je daň.
Lásko, poražená svojí vlastní zbraní,  pýchou nestrážená, mysli na pokání.
Lásko odvážená pouhé víry váhou,  Lásko poražená vlastní silodráhou.
Povodně z hor prý přicházejí k jaru,  z hor vysokých, přes tvou stráň...