Slova tvých básní neprosí

Sekvoj

To hlavní pořád máš -  svůj vůz na trase hvězdných drah,
svou mýlku v čase, světlo v tmách,  věčnost, co zdá se na dosah.
A k tomu věrnou stráž,  co za tvé viny zaplatí,
půlnoční stíny za tratí,  víru, již jiný zatratí.
Jestli chceš, tak se taž  sedliny v šálku od kávy,
proč vedeš dálku únavy,  soukromou válku bez slávy.
Provždy si upíráš být tím, kdo vlastní kohosi.
I úsměv šťastný obnosí.  Slova tvých básní neprosí.
Tak do uzlíku svaž  ta zdání prostá na víčkách,
své město po stu v uličkách,  noc, již lze prostát na špičkách.
Vždyť jsi a zůstáváš  poutník po spleti bludných cest,
co světí všemu na protest.
Svou samotu, svůj trumf i trest.
Svou samotu, svůj trumf i trest.



Zdroj: http://zpevnik.wz.cz