Madeleine

Navarová Zuzana

Oh, ma Amipetite Made Fleine
nad na Cší zahra Gdou
nebe Amimodrý jako Flen
i nad zeCmí, kam zahraGbou
všechny Amidny, které s Ftebou Cprožít jsem Gchtěl
ze všech Amisnů a živoFtů, jsou jen Ctisíce Emitěl
a nad tím Fvším, nebe jako Clen,
podí Gvej, podívej, Made Amilenie

V Paříži začal den
s šuměním kolonád
je daleko na Verdun
ke hřmění kanonád
ale tady všude kolem jen zákopů pruh
ani kříž nemá kdo stlouct, rovem druhu je druh
a na to všechno, Madeleine
odněkud shora Bůh dívá se jen

Kdo má tu Dmimoc, Etavit srdce Amizvonů
slyším tě Dmišeptat: „Miláčku, Enechoď, jsi Amimůj!“
Made Fleine, oni Gnám to udělají Amiznovu
a to co Fnám, Emistane se i našim Amisynům

Na druhé straně linie
oči dvě pod přilbou, Jako já, člověk je
noci a dny pod palbou
kdybych ho jinde potkal, dal bych mu cigaretu
a teď se modlí, aby skončil jen v lazaretu
vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my- les soldats inconnus (neznámý vojín)
vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my- muži neznámých jmen

Oh, ma petite Madeleine
nad naší zahradou
nebe modrý jako len
i nad zemí, kam zahrabou
všechny dny, které s tebou prožít jsem chtěl
místo v tvém náručí spím pod mohylou těl
a nad tím vším nebe jako len
odpusť mi, odpusť mi Madeleine