Scéna 04

Mrazík

Vypravěčka	Jak dlouho se toulal Ivan po širém světě, o tom nic nevím. Jisté však je, že došel do dalekých a neznámých krajin, kam se jiný člověk nedostal. Cesta se chvílemi ztrácela. Bohatýr ani nevěděl, kam ho nohy nesou. Byl unaven a hledal místo, kde by si odpočinul.

Když přejde horský hřeben, uvidí krásné údolí. V odpoledním slunci se třpytí hladina malé bublající říčky s křišťálově čistou vodou. Louka kolem je plná květů. Stromy, rozeseté po stráni, poskytují chladivý stín. Bohatýr se vykoupe v říčce a natáhne se do stínu, aby si oddechl. Ještě než usnune, stačí si všimnout, co roste v trávě hříbků.
Ď. Hřib	Ivánku. (Ivan vyskočí)
(za chvíli se znovu ozve)
Ď. Hřib	Ivánku (Ivan běží za hlasem)
Ivánečku!
Ivan	Co je? Kdo si tu se mnou hraje na schovávanou?
Ď. Hřib	Já. (vynoří se dědeček Hříbeček přímo před Ivanem)
Ivan	Ty? (otevře s údivem pusu)
Ď. Hříb	Ano, já!
Ivan	Dědečku, a nejsi náhodou čaroděj?
Ď. Hřib	Trošičku čaruji, je mi však smutno.
Ivan	Smutno? (diví se)
Ď. Hřib	Pojď, zahrajeme si spolu na honěnou. (zaprosí)
Ivan	S tebou? Na honěnou? (zasměje se) Vždyť tě hned chytnu.
Ď. Hřib	(zatleská radostí rukama) Tak dobře, když mě chytneš, daruji ti pevný luk a hbité šípy. Platí? (Jen to dořekne, zmizí v březovém houští. Za chvíli se ozve) Kuk! (za velikým kamenem, pak zas kus dál u jeskyňky, pak znovu u borovice. Ivan běhá od jednoho místa ke druhému.)
Ď. Hřib	Nechytil! Nechytil! (volá radostně)
(Ivan začně běhat ještě rychleji, není to nic platné.)
Ď. Hřib	Tak, co chytíš mě?
Ivan	Vyhrál jsi.
Ď. Hřib	Jsi chlapík! Za to, že jsi přiznal svou porážku, dám ti to, co jsem ti slíbil. (důstojným hlasem)
(Na velikém plochém kameni najednou leží krásně vypracovaný luk a ozdobné šípy.)
Ivan	Ó to jsou kouzla! (překvapeně)
Ď. Hřib	Odpusť, já to jinak nedovedu.
Ivan	Ty jsi opravdu čaroděj! (sebere luk a šípy a vykročí na cestu)
Ď. Hřib	Ivane!
Ivan	Co je?
Ď. Hřib	Vrať se. (důrazněji)
Ivan	A proč? (diví se)
Ď. Hřib	Na to hlavní jsi zapomněl!
Ivan	Na co? (neochotně se otočí)
Ď. Hřib	Zapomněl jsi starému člověku poděkovat a k zemi se
poklonit.
Ivan	Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet!
Ď. Hřib	Ivane, Ivane. (lítostivě pokývá hlavou)
Ivan	Ať se ti medvěd klaní až k zemi. (posměšně zakřičí z dálky)
Ď. Hřib	Bude po tvém, Ivane (povzdechne si) medvěd se mi pokloní až k zemi a ty při tom ohneš svůj hřbet!