Scéna 14

Mrazík

Ď.M.	Buď zdráv, Ivane! (překvapený Ivan se ohlédne, kdo to je)
Ivan	Dobrý den, dědo Mrazíku. (usměje se)
Ď.M.	Přišel jsi za Nasťenkou?
Ivan	Co se stalo? (stuhne mu úsměv na tváři, rychle vběhne do chalupy) Nasťenko! (nechápavě se otočí k dědovi)
Ď.M.	Odpočívá. (řekl smutně)
Ivan	A proč ve dne spí? (úzkostlivě)
Ď.M.	Víš, Ivánku, když ona v noci taky spí. (rozhodí děda bezmocně ruce)
Ivan	Odpusť mi, Nasťenko, že jsem ti ukřivdil. Odpusť! (skloní se k nehybné Nasťence a pohladí ji po zmrzlé tváři)
(Nasťa otevře oči.)
Nasťa	Ivánku. (tiše zašeptala)
Ivan	Nasťenko! (vykřikne)
(Děda Mrazík potichu vyjde ze světnice ven)
Nasťa	Ivánku, jsi teď nějaký hezčí. (usměje se)
Ivan	Vážně? (hledal očima zrcátko)
Nasťa	Hezčí než dřív.
Ivan	Já se teď docela změnil. Dřív jsem jen myslel na sebe. A teď chci dělat dobré skutky.
Nasťa	Co to máš na tváři? (zastavila příval jeho slov)
(Ivan si sáhl ustrašeně na tvář.)
Nasťa	Jakoby ti tam zase rostla medvědí kůže. (zasmála se)
Ivan	Co? (podíval se znovu do zrcátka)
Nasťa	Ivánku, já jen žertovala. (pohladila ho Nas. po tváři)
Ivan	Nasťenko. (vydechl úlevou)