Scéna 18

Mrazík

Vypravěčka	Stará Jevdokije se nemůže dočkat, až se její Marfuška vrátí od dědy Mrazíka. Pochopitelně jako bohatá nevěsta. Co chvíli běhá ke dveřím, k oknu, staříka Kuzmu honí sem a tam. Chvilku klidu nemá. Nakonec se do kožichu oblékne, šátek uváže. Stále však netrpělivě přechází z jedné strany světnice na druhou.
Macecha	Nasťe dal truhlu a skříňku. A Marfušce, dušičce, určitě dá dvě skříňky. Ne! Čtyři skříňky a dvě truhlice!
Stařík	Jo, jo..., (opatrně přitakává)
Macecha	A proč by nedal,kkdyž dal Nasťe, nám dá taky!
Stařík	Jo, jo...,
Macecha	(Jevdokiji se zdálo, že už něco slyší, jde se znovu podívat k oknu.)
Nasťe dal za muže chasníka. A Marfušce, dušičce, dá určitě hraběte!
Stařeček	Jo, jo...,
Macecha	Už jedou! (vykřikne náhle, slyší cinkot rolniček)
(Vyběhnou před dům.)
Vypravěčka	Místo trojky statných běloušů byla zapřáhnuta trojka chrochtajících vepřů. Místo drahých kožešin jen volská kůže. Místo krásně zdobené truhly na drahokamy trčela obyčejná dřevěná bedna. A na saních Marfuša - barvu na tvářích rozmazanou od slzí, kožich pobryndaný od jídla, ruce špinavé od prasečích opratí.
Macecha	Kde máš poklady? (Vyhrkla a honem se vrhla na dřevěnou bednu. Sotva ji otevřela, vyletělo z ní pět vran.)
(Vlevo stojí umazaná brečící Marfuša, snad ještě ošklivější než kdy jindy. Okolo ní smějící se děti a vesničané. A na druhé straně stařík Kuzma, se škodolibým výrazem ve tváři.)
Macecha	Už mlčím, mlčím..., (odevzdaně skloní hlavu)
Stařeček	Fuj, babo! (odplivne si a radostí ještě povyskočí)