Vědomí člověka

Marien

Vědomí člověka těžko se vyvléká z provázků, co loutky řídí 
Zrození dospějí, dle známých kolejí a poznají jen tolik, kolik vidí 
Že slunce zapadá, čas jsou hodiny, a že se kolejnice v dálce setkají 
Kdo nechce hlodat kost, či prosit o milost, tančí, jak mu jiní pískají 
 
Jak hroši bez kůže, proč člověk nemůže si poslechnout, co šeptá jarní déšť 
Při tanci uhnaní berou svět do dlaní a vlastní pravdou váží cizí lež 
Tím nám pořád uniká, proč tančí motýli a kam se na podzim hejna ptáků vytrácí 
Protřelí životem strouhají mrkev těm, co lapeni jsou v blůzách svěracích 
 
Stůj poslouchej, tančíš příliš rychle, 
Hudba nebude hrát dlouho, věř mi, že až ztichne 
Bude pozdě hledat důvod, proč jsi jinde, než máš být 
Kdo Tě opil rohlíkem a kázal, kam chceš jít