Máničko moje,nemám pokoje, ty klidně spíš,mě neslyšíš, ty výš co je žal,jenž já v srdci mám, okno otevři na rozloučení. Měli jsme se vzít,spolu šťastní být, ale osud byl zlí dosud, matička moje nám zabraňuje, bych k vám chodíval,tebe miloval. Ta naše láska,byla pohádka, byl to jen sen,smutný však jen, osud zanechal v našich srdcích žal, slzu na skráni a políbení.