Štemplíky

Nohavica Jaromír

O nevděku
Hloupý Honza kráčí na hrad
hradním pánům skočnou zahrát.
uzlík, škorně, kráčí vzorně?
Stejně skončí v hladomorně.
 
 
O generačních problémech
Starý si skáče, 
jak se mu zlíbí
a mladý pyká pak
za jeho chyby.

O propagandě úspěchů
Slůně zde předvádí ponaučení:
"Co není vidět, to prostě není!"
Rozbilo porcelán, ve kterém tančilo
a pak svou neschopnost prdelí zakrylo

O sebepýše
Tygřík se dívá kamsi do neznáma
a co tam je, se nikdy nedozvíme
neb razítko svůj rámec má.
A tak je to i s náma:
Pyšní jsme na sebe a přitom prdlajs víme.

O postavení
"Mámo, já bych jed !"
"No tak ohni hřbet."

O světle
Čaroděj má dobrou vůli,
nedočká se ale vděku,
neboť světlo, které nese,
visí na pendreku.
 
O liškách
Hloupě jsi věřil, Budulínku
i ty, člověče dospělý,
svět bez houslí je, bez bubínku
a babka s dědkem umřeli

O dědictví minulosti
Bývalí třídní nepřátelé
jdou spolu lesem ruku v ruce.
On vypráví jí o vlčatech,
ona zas o svých nových šatech.
Myslivci zlostí puká srdce.
(A pro textové komise:
P.S.: Babička aspoň prospí se.)
 
O programových prohlášeních
Kupředu, bratři,
ni krok zpátky,
ke šťastným zítřkům?
              ? do pohádky!
 
O přístavech
Jako maják, který lodím
ukazuje směr,
stojí Josif Vissarionovič
Gulliver

O neklidném spánku
Princi, kde jsi zase ?
Zachraň Růženu !
Z žalu opila se,
přines Algenu.
 
O klasice
Ach, Němcová Boženo,
skvostné je tvoje koleno.
Ach ty šotku, Erbene,
ruce máš moc studené.

O nadhledu
Tolik už věcí na světě ví
ta smutná opice
a furt je z toho na větvi
a pláče velice
 
O peripetiích
Snahy velké,
řeči vzletné,
žijem v marnostech.
Jen co jednu hlavu setnem,
druhá naroste.
 
O jaru
Míša běhá po lese
dobrou vůlí k činům veden.
"Už je jaro ? vzbuďte se !"
'Neví, že je teprv leden.
 
O bloudění
Jeník s Mařenko,
lesík ponurý,
náhle paseka ?
Palác kultury.

O bankovnictví
"Milí bratři,"
ptá se kozel
opřen o parapet,
"bony za tři?"
"Nejsi blázen !
Tyhlety jsou za pět !" 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz