Drž se zpátky, chlapče můj

Bobek Pavel

Říkávali: "to je on, ten, co se stále bojí
To snad ani není chlap, když neumí se prát"
Jeho jméno zapoměli a kdo chtěl hodit blátem
Ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát

Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl
Od té doby uběhla už hezká řádka dní
Můj soused o tom povídal, že slyšel dřív než smekl
Co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj
Od malérů drž se raděj dál
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj
Já na siláka rád si často hrál
Teď vidíš sám, za co můj život stál

Pak přešla léta a pravá láska do cesty mu vešla
Byla krásná jako sen, a kdekdo záviděl
Když jednou byla sama, na návštěvu přišlo
Pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl

Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče
Pochopil, že stane se jen to, co udělá
Kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo
Že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj
Od malérů drž se raděj dál
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj
Já na siláka rád si často hrál
Teď vidíš sám, za co můj život stál

Když po stopách těch výtečníků šel rozvážným krokem
Prázdno v duši měl a v očích divný chlad
Jen malou chvíli volali: "to je ten, co se bojí"
Pak v tichu náhlém byl by slyšet špendlík, kdyby spad'

Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
Na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran
Když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
"Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám"

A pro sebe si řekl:
Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj
Vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál
Však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc
Když chlapem zkrátka člověk už se stal

Říkávali: "to je on, ten, co se stále bojí"


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz