Já se rouhám

Balogová Martina

1. Připadá mi že se stmívá, mojí duši častokrát,
   tenhle pocit někdy mívám, potom v pláči chci se smát.

   Kdo jsem a co chci se ptávám, sama v sobě neklid
   mám, s půlnocí já často vstávám, dlouho k ránu procitám.

   Sama před sebou se klaním, sama sobě vysmívám,
   hledám toho kdo mě zraní, vlastní city proklínám

R: Vstávám sama den co den, práznější než dřív,
   je snad tohle úděl žen, co už dávno nevěří.

   Na lásku plnou nadějí, a sázku na štěstí,
   na život plný krásných neřestí.

2. Šedý stín se ve mně střídá, jsem ledová jak víš,
   co svým touhám neotvírá, a zbyde vždy jen chtíč.

   Necítím se provinilá, každým dnem se rouhám víc,
   nevím čí je tohle vina, a proč zas svítí půlměsíc.

R: Vstávám sama den co den, prázdnější než dřív,
   je snad tohle úděl žen, co už dávno nevěří.

   Na lásku plnou nadějí, a sázku na štěstí,
   na život plný krásných neřestí? 2×

   mezihra???lalalalala

R: Vstávám sama den co den, prázdnější než dřív,
   je snad tohle úděl žen, co už dávno nevěří.

   Na lásku plnou nadějí, a sázku na štěstí,
   na život plný krásných neřestí? 2×