Ztrácíš

Marek Ztracený

Ztrácíš 
Marek Ztracený 
Někdy lidem zbyde jenom víra, 
co se ztrácí při pohledu na svět. 
A milovaní lidi mizej v černých dírách 
a někdo doufá, že se potkaj cestou na zpět. 
A když ostatní jenom přihlížej 
na smutný oči, který vyhlížej 
A některý věci nejsou v lidský moci, 
hrdě opětuju tvoje mlčení. 
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci 
a tiše doufám ve vysvobození. 
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš, 
čas pluje dál, doufám, že víš. 
R: Ztrácíš se z mojí paměti 
a lidi od nepaměti se znovu scházej, jéé 
A doufám, že stihnem těch pár vět, 
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej, jejé 
A někdy všichni žijem jenom vírou, 
to když nám život mizí mezi prsty. 
Jsme jako dutý stromy pod života tíhou, 
všichni tušíme kam míří naše cesty 
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš, 
čas pluje dál, doufám, že víš, jéé 
R: 
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje, 
a marně doufá 
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje, 
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá 
Stoupám ze dna vzhůru, 
vzhůru vodou pluju 
svůj pocit tiše křičím, 
že jsi pro mě vším a ničím 
Stoupám ze dna vzhůru, 
opouštím tvoje vody 
Bortím tvý hráze, stoupám, 
v lepší život doufám, jéé 
R: 
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje, 
a marně doufá 
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje, 
a ke dnu stoupá. 
a ke dnu stoupá 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz