Člověk a touha

Chicago Podkozí

   Ami                             H7 
1. Ze škváry svějch pár věcí pozbírám, 
   Dm                       Ami 
   který za mnou parťák vyhodil, 
   C                       G 
   já se nikde dlouho nevohřál, 
   E7                          Ami 
   mockrát už jsem takhle pochodil. 
 
   Ruce už mi taky nesloužej, 
   ale cigaretu ještě ubalím, 
   pak se pohnu zas o kousek dál, 
   kam dojdu, to se teprv uvidí. 
 
              G 
R: Viděl jsem Marseille, přístavní doky v Bostonu, 
              Ami 
   třpytivý hvězdy na nebi v Tampiku, 
                F                       G 
   skládal jsem uhlí na šífech v Mississippi, 
              E7                 Ami 
   přikládal pod kotel nóbl parníkům. 
               G 
   Míval jsem žízeň v saharský pouštní výhni, 
             Ami 
   klopýtal únavou v malajskejch pralesích, 
                  F                    G 
   práskal bičem do psů, razil cestu saním, 
                            F 
   znám spoustu lidskejch tváří, 
                        E7 
   znám lidskej pláč i smích. 
 
 
2. Poslední štaci moje nohy jdou, 
   tam na konci snad budou mít už klid, 
   i když se touha stále ozývá, 
   teď vo svejch cestách můžu jenom snít. 
   Kolik toho já jen prochodil, 
   v kolika městech pod mostem šel spát, 
   a kdybych se zas znovu narodil, 
   já zase šel bych s dálkama se prát. 
 
R: Člověk a touha, to není nikdy snadný, 
   nedá ti pokoj, v klidu nikde spát. 
   říkají ti: zůstaň, dálky jsou prej zrádný, 
   to ti potom zbejvá, jen se lidem smát. 
   Chceš mít klidnej život, namlouvat si štěstí, 
   pak vzít s ňákou holku a fůru dětí mít, 
   za zuby jazyk držet, utápět se v pití, 
   já vám na to kašlu, lepší je pořád jít. 
 
3. Nemám, proč bych čeho litoval, 
   tam na konci svejch procouranejch dní, 
   jen toho, že jsem vlastně zůstal sám, 
   tak už dost a žádný loučení. 
   Naposled svou píseň dozpívám, 
   s pohledem k nebi oči zaletí, 
   pod hlavu prošlapaný boty dám, 
   v klidu pak moje duše vodletí. 
 
R: Člověk a touha... 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz