Psanec

Komunální odpad

Psanec 
 
Den za dnem svůj život v hlíně prokopávám 
ve svejch nablejskanejch snech 
vězeň v mým těle si přeje 
ať neuhnu ranám, stejně tvrdým 
jako pěst 
 
Čas, ten vrah, co si v klidu mý křížky sčítá, a mění ve vrásky 
Nejsem tím rváčem, tím vlkem - co kořistí zmítá - a už je míň lásky 
Za stolem u okna v domově pro staré - čekám na jiskru naděje 
Ty šachy co hraju, bez krále, pěšáky nezvedám - a dáma mě nechce 
Jako psanec - jako štvaná zvěř 
odcházím, už nechci hrát dál - figurky srážím dlaní jako dřív 
Nechte mě jít v tomhletom nebudu žít, až mý tělo upadne, nechte mě ležet na dlažbě, 
nechte mě jít,naposled svobodně snít, že bez dámy vyhrát smím, když na krále padá stín . . .