Kde zůstal všechen můj smích v příkopech po silnicích vůně jsem přestal znát musím se nakonec bát o konci cesty si lhát Mý lásky jsou dávno ty tam v oblacích náhod lítám v uších mi vítr zvoní cesta jen prachem voní nechám si jen zdát o ní Umět se odpoutat včas od lidí od cesty zas umět tak zastavit den žít ho jak kouzelnej sen pro voči modrý jak len