Balada letní

Jahelka Ivo

      D                 G       D 
1. Vzduch voněl senem, létem a sexem, 
                  A     G         D 
   před svatým Jenem v kapličce smek' jsem, 
                        G          D 
   vzpomněl na Vénu z Prostřední Lhoty, 
    C        G    A             D 
   co kvůli senu měl jen trampoty, 
    Emi      F#mi  Hmi    G 
   koníčkem Venci bývaly děvy, 
     Gmi       D      Emi     A 
   vdané, i s věnci, Marušky, Evy, 
    Emi     F#mi Hmi         G 
   dobýval těla jim tajným klíčem, 
    Gmi        D      Emi      A 
   každá ho chtěla, zmámená chtíčem. 
    D       G  F#mi   Hmi  G       D     A 
R: Jinak voní seno koním, jinak zamilovaným, 
    D         G   F#mi    Hmi G           D     G A 
   fouká z polí, láska bolí, nevěř snům slibovaným. 
2. Padala rosa, když Véna s Radkou 
   přes pole prosa kráčeli zkratkou, 
   znal Véna postup milostné lekce, 
   dívenky podstup překonal lehce, 
   jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, 
   do sena v louce v objetí klesli, 
   už ruka vjíždí pod riflí slupku 
   a pohyb hýždí natřásá kupku. 
R: 
3. Frontální systém postoupil zníží, 
   po nebi čistém mračna se blíží, 
   Jeřábek děda viděl to oknem, 
   dostal strach, běda, že seno mu zmokne, 
   vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, 
   viděl už špatně a měl vadu sluchu, 
   kabát do deště popad' ze židle, 
   a v kůlně eště trakač a vidle. 
R: 
4. Co se dál dělo, jaký byl vývoj: 
   na těle tělo v seně jak příboj, 
   a před tou kupkou bylo zřít dědu, 
   s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, 
   i v dobrém bydle neztratil fortel, 
   mihly se vidle a stvrdily ortel, 
   pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, 
   když vidle hladce mu projely zadkem. 
R: 
     D                   G       D 
*: Zpíval jsem schválně na Vény počest, 
           A        G       D 
   jak originálně připravil o čest, 
    Emi     F#mi Hmi     G 
   nebývá zvykem o noci prvé, 
         Gmi            D     Emi       A D 
   by chlap ztratil s křikem půl litru krve.