Marion Lee

Greenhorns

     C                                  G 
1. Když hodiny v nálevně odbily šest a půl, 
     C                                   Ami 
   vjela četnická patrola na hospodský dvůr, 
    C                                  G 
   zaprášení, znavení řeč vedli při čaji, 
    C                                         Ami 
   že po stopách psance v šeru k horám spěchají, 
   F             C             F         C 
   a když potom rum jim jazyk více rozvázal 
   F            C             Ami 
   a měsíc jim cestu k lesům bíle ukázal, 
    F         C         F            C 
   netušili, že o cíli jejich cesty ví 
   F             C          Ami 
   i hostinské dcera, ta malá Marion Lee. 
2. Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád, 
   tak se s koněm vytratí a chce ho varovat, 
   oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti 
   a jeho prst unaveně leží na spoušti, 
   kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál, 
   kam se občas jenom párek dingů zatoulal, 
   tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí 
   a jeho rty šeptají:"Tos' ty, Marion Lee?" 
3. Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal, 
   zas patrola svoje koně popohnala v cval, 
   se zlověstnou tichostí se začínal ten hon, 
   pak ukázal velitel:"Hej, támhle, to je on!", 
   měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal 
   jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal, 
   i psancova koně všichni dobře poznali, 
   netušili, že tím jezdcem je Marion Lee. 
4. Honička se protahuje míli za mílí, 
   jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí, 
   noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob, 
   za živého zajatce se platí dvojnásob, 
   náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál, 
   vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál, 
   podél zátok s bažinou míli za mílí 
   odvádí je od úkrytu dál Marion Lee. 
5. Když se k ránu mlha s tmou začala vytrácet, 
   když už každý z koní znaven k zemi klonil hřbet, 
   ujížděla dívka dál už nekryta tmou, 
   za ní jezdci drmolící kletbu za kletbou, 
   jeden zdvihl zbraň a střelil, zrak měl jako rys 
   tak se v sedle sesmekla a spadla na převis, 
   sundali jí širák z očí, když dojeli k ní, 
   až teď všichni poznali malou Marion Lee. 
6. Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání, 
   jak převlekem dívka psanci život zachrání, 
   o něm nikdo z usedlíků neslyšel už víc, 
   jediné, co lidé z hor k tomu chtějí říct, 
   že prý, když je úplněk, noc bílá jako den, 
   objeví se jezdec v černém plášti za kopcem, 
   pravdu už se asi nikdo nikdy nedoví, 
   možná, že to je duch statečné Marion Lee. 
 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz