Bratrství jediného podpisu

Merta Vladimír

Skloněni pod smutkem jak nad knihou 
jedli jed z větrosnubných květin 
Na stráních vítr voněl azbukou 
podobní vzácným ptákům v klecích


Alespoň na chvíli si uchovat 
grimasu tváře ztuhlé pláčem 
každý se jednou musí podepsat 
Teď ještě kdy kde a na čem


Vinaři dějin váží víno do lisu 
začátek nebo konec nadějím? 
Bratrství jediného podpisu 
v noci mám v ruce strach a tužku 
a ve dne... nevím...


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz