Marcipán z Toleda

Křesťan Robert

D                                                   G               D
Slepý a s hlavou prázdnou jak schránka na noty,
D                        Fismi    G                D          
perem a rukou ráznou děsím se samoty.
D                    A        G                      D
Píšu pozdě k ránu, dobývám předmostí,
D        Hmi    Fismi    A     G                    D
rozeznívám zlatou hranu omylné všednosti.


Píšu jí něžná slova, snít budu později,
pohrobek Oblomova, zpíjím se nadějí.
S věčností přes rameno sám na rohu ulice
vyvolávám slavné jméno pradávné světice.

Kdysi jsem hledal krásu, na sobě havelok,
v mraveništích času i v labyrintech slok.
Až jsem potkal kněze, nahý byl jak psí kost.
Prý že žádná katecheze nesmaže minulost.

Končí další září a já, Hvízdavý Dan,
s lacinou svatozáří projíždím Irian.
Ani v té daleké zemi však poklady nehledám,
vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda