Sklípkani

Maxa Martin

1. Ve městě kralují sklípkani, v soumraku tmu do ulic vyhání. 
   Pod těžkým portálem zavzdychala kamenná ženská bez ruky. 
   Pak otevřela oči, v údivu zvedla obočí a pokrčila rameny.

R: Tak to tu vážně ještě nebylo aby tu korzovali pavouci.
   Co lidí tady dřív jen chodilo, co písní znělo
   tady za noci.

2. Sklípkani, prach a křídla netopýrů pavoučí nožky sochám berou míru. 
   Jinak je ve městě docela klid, pláčou tu jen zbytky karyatyd. 
   A mě rve srdce na kusy, když sochy roní slzy a smutně krčí rameny.

R: Tak to tu vážně ještě nebylo...

3. Kolem se cosi plíží a spřádá sítě, hrůzně se usmívá
   a šeptá chci tě. Zrychlená káča otáčení, zrychlený klapot
   a běh, zrychlené hodiny padají ze zdi a zaráží dech.