Ty Mi Vládnout Máš

Vondráčková Helena

Ty líně spíš, 
ve tváři mír, 
krásně sám. 
Co prsty mý? 
Už vůbec nevíš, 
že je v dlani tvý mám. 
Já kdysi nekonečná láska tvá, 
já, v níž ses tenkrát zhlíd´, 
jsem mimo hru, 
jsem přesně tam, kde chtěls mě mít. 

Ty mi vládnout máš, 
tak jen zábran nech 
a já se přičiním, stačí jen říct. 
Ty mi vládnout máš, 
je to zvláštní pech, 
jsem jenom ženská, ty jsi víc. 

Ráj, byl tu snad ráj, 
jablka sváru, sváru ty jsi v něm rval, 
první housle hraj 
za svůj groš lásky vládni mi dál. 

Vždyť tenhle svět 
muž určil sám, 
tvář mu dal. 
Kdo chtěl tu mít 
jen spousty prachů, drogy, moc a tak dál? 
Já bez nich dovedla bych krásně žít 
jen z tvýho - mám tě rád. 
Jsem k smíchu, viď? 
Ty se mi můžeš, můžeš smát. 

Ty mi vládnout máš, 
je to správný, fér, 
ty smíš i krev mi pít z tepen a cév. 
Ty mi vládnout máš, 
tak mě na hůl ber, 
jsem jenom ženská, ty jsi šéf!

Ráj, dočista ráj, 
kde se dá koupit, koupit a co by stál? 
Zatím pij svůj čaj, 
dřív než se vzbouřím, vládni mi dál. 

Svět, co si vymyslel chlap, 
páchne sobectvím, je samý šrám. 
Můj podíl z něho si schráb´, 
neprávem závislá teď na tobě, právem se ptám:
Proč mi vládnout máš? 
Rovnoprávná jsem. 
I tos mi umožnil, pyšni se tím! 
Proč mi vládnout máš? 
Proč jsi dál mým snem? 
A zas ti naletím. 

Ráj, jakýpak ráj? 
Řeknu zas: chápu, chápu, špatně si spal. 
Vzpouro má, good bye!
Za svůj groš lásky vládni mi dál!