Adrian

Arakain

Umaštěný vlasy mu řídnou 
špinavější sotva být může 
starej křivák páře svědectví 
ze švů pohaslý slávy

V bufetech nádražních dneska hledá 
dávnej čas kdy si říkával Adrian 
chytá dech ptáš se proč žádná věda 
tráva chlast v tom jedu říkal tvrďák Adrian

Zbyl tady poslední z řady 
Vrak doby pomník obžaloby

Zrezavělý lebky ti kývnou 
žalostný jsou na pásku z kůže 
druhou stranou tváře sobectví 
svojí rockový mámy

Skvělý dny s partou jít to se žilo 
zápěstí zdobil náramek z pyramid 
podivný dědictví co z něj zbylo- 
pro štěstí prsten z hadů, 
kterej nejde roztavit

Zbyl tady...