Leporelo
Arakain
S jednou krabicí celej život svůj,
v knize jenom tečka na konci věty k tomu,
před zrcadlící křivou stěnou stůj.
Kam směřuješ teď a proč?
Kam patříš, komu?
Změť citů a bolu,
tak jak leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Dveřma prásknout, nikdy neotevřít,
tak jak vlče zůstat sám sobě pánem domu,
ucpat uši tmou, všemu neuvěřit,
když by říkal Tvůj strach: "Znám",
tak vzepři se tomu
Změť citů a bolu,
tak jak leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Sedni k nám, příteli cizí,
na pár chvil buď náš host,
sedni k nám, přízraky zmizí,
na pár chvil, jen dnešní noc.
Změť citů a bolu,
tak jak leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Zůstal sám, bloudí v prapodivným světě,
nevidí proč má
dědictví pouhý s lebkou na vinětě,
nevinný a sám.
Zdroj: http://zpevnik.wz.cz