Šašek a Adriana

Bartošová Iveta

Zas malátnější procitám,
zas proležím den celý
Jsem stále sama, ty jsi tam,
kam povinnost ti velí

Teď musím síly posbírat,
jen žádné naříkání
Pojď, šašku! Jestli máš ji rád,
tak rozvesel svou paní

Nařídil mi kníže:
„Než se z bitvy vrátím,
moji drahou zatím
rozptyluj a chraň!“

Ač jsem zámky zamknul,
okna jistil mříží,
někdo se sem vplížil,
podívej se naň!

Kolem hlavy mé se bělá,
otřel se mi o týl,
snad si ze mě šaška dělá
tichošlápek – motýl!

Z mého nosu na mě civí,
šimrá jako divý – pčík!
Potom ať se někdo diví,
vytasím-li zbraň

Nezmýlí
mě tvoje drzá pýcha motýlí!
Ať paní má se nebojí,
já vyzval jsem tě k souboji,
jak víš

Motýla
mi nejspíš kníže z lásky posílá
Zas můžu na chvilku se smát,
pojď, motýlku, mě pošimrat,
pojď blíž

Až se střet
přiostří,
pak přijde zásah a tvůj pád!

On ti sed
na ostří!
Ne, tvého kordu nemusí se bát

Rozptýlí
mou (tvou) paní jasná perleť motýlí
Je špatným terčem pro čepel,
ta nesmí setřít z křídel pel...

Ty smíš!