Honec krav

Matuška Waldemar

      Ami                   C
1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
       Ami                      C
   den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,
      Ami                       C            Ami
   tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
          F                            Ami
   když z rozervaných oblaků viděl  stádo krav se hnát.

      Ami   C         Ami      F                Ami
R: /: Jipijaej, jipijajou, to  přízraky táhnou tmou. :/

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
   a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,
   oblohou se neslo jeho kopyt dunění
   a za ním jeli honci až k smrti znavení. 

R: 

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
   a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,
   proudy potu máčely jim tvář i košili
   a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý. 

R: 

4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,
   svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
   bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát
   a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."  

R: