Starý mlýn

Šťáhlavský Jindřich

C

Recitativ:
C
 Do toho starého, opuštěného mlýna 
Dmi
 jsme si chodívali hrát už jako děti
F                   G                      C                   G
 a pokaždé nás v  tichu rozbořených st ěn přepadával st rach,
C                                          Dmi
 jakoby jakési zvláštní, děsivé napě tí 
                              F               G C
umocňovalo smutek a ponurost  tohoto místa.    

C
 Až jednou, bylo to už k večeru, 
                          Dmi
kdy nás nedaleko odtud za stihla strašlivá bouře.
F                     G                           C
 Před deštěm a vich řicí jsme se schovali do  bývalé stáje, 
     F                  C
nebo  lépe do toho, co  z ní ještě zbývalo.

       Dmi
Blesky  křižovaly oblohu a v jednu chvíli
F                              G                C
 ozářily také zadní část  našeho úkrytu. 
C                                                         Dmi
 Strnuli jsme. Tam, opřený o kamenný kvádr seděl člo věk
                          F
 - a po čase, když jsme  překonali rozpaky
G                       C                          G
 nám začal vyprávět  příběh, který se stal  téměř
             C
před třemi  stovkami let.

        Dmi
Bylo to  právě v takové bouři, 
                Fmi                            G
kdy zaklepal na  okované dveře mlýna mladý  muž,
     C
jeho  tvář byla zarostlá plnovousem a jeho oči, 
                Dmi                               F                   G
jeho oči ty se  smály, když žádal nerudného  mlynáře o nocleh. 

G       C                              G
 Ten se  nejdříve dlouho rozpakoval,  
          C                                              Dmi
ale když  cizinec vytáhl z objebného váčku několik  zlaťáků,
                                    F      G
snad až příliš ochotně ho zval  dál.  
       C
V kuchy ni pak své ženě šeptal, že mladík má u sebe takové bohatství,
                       G                           Dmi
které by pro ně zname nalo zbavit se už navždy  té proklaté dřiny
F                 G                  C                   G
 a dopřát si do  sytosti všeho po  čem kdy toužili.  

   C                                   D
Od  slov nebylo daleko k činům a jen  noc byla svědkem jejich krutosti
  C                       G                                    C       D
a  starý, léta nepouží vaný náhon ukryl oběť jejich zlo činu.  

                                     Emi
Ráno vyšlo Slunce jako každý den  a první sedlák, 
                           G                                  D
který přijel s nákladem  obilí musel dlouho bouchat a kři čet
        A                   D
než se  objevil brunátný  obličej mlynáře 
E                                     G                             A
 a ještě než se stačil nadechnout  k nadávce sedlák vykřikl:  
                  D                                                         Emi
"Tak co jste tomu  říkali?" "A čemu jako?", opatrně se zeptal mlynář.  
                               G
"No přeci, přeci syn se vám  po letech vrátil 
  A                      D                    A D
a  nechtěl ani přespat  u nás ve vesnici!"    

                        Emi     G         A
Mlynář prý zešílel  . Jeho  žena se  utopila nedaleko místa, 
           D                             Emi
kde ležel  její syn. A vypravěč, ten  té noci zmizel 
stejně tajemně [G] jako se [A]objevil. [D] [A] [D] [Emi] [G] [A] [D]