Sbohem smutku

Neckář Václav

Protože všechno 
z velké výšky splývá,
je na tom bezpochyby 
krásně pták.

Na tvářích slzy nevidí, 
nikdo ho smíchem nešidí,
nečeká pranic od lidí 
a zpívá, zpívá.

Tajně si na zahradě 
létat zkouším,
zatím jsem zvládnul 
jenom volný pád.

Přeletět smutek můj 
se vůbec nepokouším,
ač chtěl bych sbohem smutku 
z výšky dát a rád.

Rec.:
Každej to zkouší, každej chce utéct 
z toho, co ho vobklopuje někam, 
někam vysoko. Vysoko, aby se na ty druhý 
mohl dívat z vejšky.
Já to taky zkouším abych se nevodlišoval.
Zkouším to, i když, i když mi to moc nejde,
i když si myslím, že je to zbytečný, přesto...

Tajně si na zahradě...

Přeletět smutek můj...