Balada (Interitus)

V očích démona vidím svou vlastní krev srdce hlubinu naplnil‘s dřevěným kůlem pohřbil jsi věci, které jsem kdys znal a víru, víru tu jsi mi vzal Naději vyrval jsi z mého srdce jak z dlaní růži poslední jsem odsouzen bloudit věčností za svitu hořících pochodní Strach v očích bez lesku kroky co padají do ticha samoty hledám útěchu v šípech stříbrných ztracen v hlubině vlastního osudu Když déšť tančí v korunách stromů vracím se z hrobu, abych zajal Tvou duši do Tvého spánku, kde jsi bezbranná tak nádherně bezbranná …lásko Ach …lásko … pohřbila jsem Tě zaživa a teď jsi králem mých snů králem snů navěky Když se blížím k Tvému hrobu cítím jak dýcháš jsem královnou Tvé bolesti královnou bolesti navěky Slyším ozvěnu, jak tlučeš na víko rakve v dlaních mých je opuštěn kříž slzy padají na růže, které dávno povadlé jsou Když déšť tančí v korunách stromů vracíš se z hrobu, abys zajal mou duši v mém spánku, jsem tak bezbranná tak bezbranná …lásko