Justina (XIII. století)

Justino ty naslouchej už vychází tvůj černej den a někde v dálce svítá do nových časů své naděje co postrádáš nezahazuj co nepoznáš divoký havran přináší tvá znamení I v hříchu zůstaň stejná a na osud nezoufej vždyť víš že neutečeš nikam a z dálky přichází zas další šedý den Justino tvé zvonění co nohy v tanec promění jsi víla lesů přicházíš když den jde spát jen tisíc nocí protancuj a nezoufej na osud svůj vždyť tvoji kletbu promění až svítání I v hříchu zůstaň stejná a na osud nezoufej vždyť víš že neutečeš nikam a z dálky přichází zas další šedý den Justino kam utíkáš ty cesty světa dobře znáš a z natažené ruky umíš život číst ten nevěří kdo nepoznal tvou pavučinu kouzel pár jsi víla lesů čarodějka opuštěných I v hříchu zůstaň stejná a na osud nezoufej vždyť víš že neutečeš nikam a z dálky přichází zas další šedý den